Poslouchej se

Poslouchej se – proč?

Před lety jsem se rozhodla mít svoje webovky, a tak jsme se do nich s mojí dcerou pustily. Teda spíš dcera, já jsem se snažila dodat obsah. Samozřejmě jsem přemýšlela, jak je pojmenovat, aby vystihovaly to, co dělám, s čím pomáhám, co mě baví.

Vždy jsem měla ráda pohyb. Rodiče rekreačně sportovali, ke sportu nás vedli, a tak to pro mě a sestru bylo naprosto přirozené dělat všechno možné. Mamka vedla cvičení pro ženy a já ji občas zastupovala. Nejvíc jsem se vzhlédla v aerobiku a toužila ho předcvičovat. Líbilo se mi oblečení – barevné drezy a chytlavá muzika, která dokáže lidi vyhecovat a dostat ze sebe maximum, vyplavit endorfiny, hormony štěstí…na tom se snadno vytvoří závislost.

„Když nemůžeš, tak přidej víc“. Tak slova téhle písně pro mě byla po dlouhá léta životním mottem. Nějaká ohleduplnost k mému tělu, připuštění si, že každé tělo má své limity….takto jsem o tom vůbec nepřemýšlela. Natož nějaké „poslouchání se“. Výkon a zase výkon. Jak tohle může asi dopadnout? Co na to tělo?

O tom si můžete přečíst více v mém příběhu.

Není úplně podstatné, zda je člověk sportovec nebo není. Přetěžovat se můžeme nejen sportem, ale zrovna tak nadměrnou prací, přílišnou péčí a starostí o rodinu, honbou za dokonalostí a perfektností, za uznáním. Tlak na nás může přicházet ze školy, práce, od rodiny a přátel. A určitě sami víte, co byste dalšího mohli doplnit do tohoto seznamu. Mnohdy je náš život na minuty naplánovaný a stále něco řešíme. Jak tohle asi může dopadnout? A co na to naše tělo?

Naše tělo je úžasný nástroj, který mnohdy nedoceňujeme. Funguje jako barometr. Pokud mu často a hodně nakládáme, upozorňuje nás na to. Jak? Nejprve jemnými signály – něco nás bolí, necítíme se dobře, někde se zraníme. Přichází únava a pokud chybí odpočinek k načerpání sil, následuje nemoc. Když nevnímáme drobné signály, přicházejí důraznější: vyčerpání, nehody, vážnější úrazy a nemoci. Doslova nás to může „zastavit“. Někdy k zastavení dojde po mnoha letech.

IMG_5357

Zastavení přichází jako pomoc. Pomoc jo? Když nemůžu dělat toto a to a tamto. Nemusíte souhlasit. Můžete jen přečíst a připustit nebo jen vypustit. Je to moje osobní zkušenost, ale též vycházím ze zkušeností mužů a žen, kteří u mě vyhledávají pomoc s bolestmi zad, kloubů a různým pohybovým omezením.

Ano zastavení jako pomoc. Pomoc a příležitost přehodnotit to, co jsme žili doteď a do jakého bodu jsme se tím dostali. Co je potřeba udělat a změnit, aby nám bylo lépe. Co můžeme z našeho života vypustit a propustit a co naopak zařadit.

Uvedu malý příklad:

Chcete se dostat na vrchol vysoké hory. Zvolíte si jednu z několika cest a po ní se vydáte. Někde na ní zjistíte, že se dál už nedostanete, prostě to nejde, nepustí vás to dál. Třeba by by to bylo příliš riskantní. Budete opakovaně zkoušet tudy dál pokračovat a dávat do toho svou energii (možná zdraví a život) a myslet si, že opakováním stejného dosáhnete lepšího výsledku? Nebo cestu opustíte a najdete raději cestu jinou, kudy to půjde a lépe a nebude to tak vyčerpávající? 

IMG_20211002_133352

Název Poslouchej se mi přišel vystihující a trefný. Nemusíme se nutně dostat do bodu zlomu – zastavení. I když já jsem to potřebovala. Kromě sportu jsem chtěla být dokonalou ženou, manželkou a matkou s naklizenou domácností, opečovanou zahradou, věnovat se dětem a pejskovi…Možná vám bude stačit jen lehčí upozornění, a to bych vám moc přála, než jsem potřebovala já.

Každopádně se vyplatí poslouchat signály těla a nepodceňovat je. Nepřeceňovat svoje síly. Učit se více vnímat svoje tělo. Odpočívat, když si řekne. Nesnažit se zvládnout všechno a za každou cenu. Netrvat na něčem, co evidentně nefunguje a mít ochotu dělat věci jinak. Kdo hledá možnosti, vždy je najde. A na závěr bych ráda zmínila dost podstatnou věc, se kterou to bude fungovat líp: mít sám/sama se sebou trpělivost a být k sobě laskavý/á.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *